Knihy jsou takové střípky spisovatelovy duše. Ano, zní to jako patetické klišé, ale skrývat se za tím může leccos. Jedna moje kolegyně spisovatelka loví inspiraci na dovolené, její příběhy jsou naplněny chorvatským sluncem. Může to taky ale znamenat, že autor během tvůrčího procesu opatrně ohmatává střep, který má zaražený hluboko v paměti. A nebo ho necitelně vytrhává. Ne, nemluvím o terapii psaním. Když píšeme pro pár stovek (tisíc, stovek tisíc), prostě si nemůžeme dovolit vylívat si srdíčko. Spíš jde o to, že do našeho tvůrčího kompostu nateče trocha toho slizu. Liší se to v tom, že čtenáři nepoznají, že čtou cosi osobního. A my obvykle nevíme, že jsme tam něco takového vůbec šoupli.
Ty nejniternější věci jsou obvykle v textu dobře maskovány. To neznamená, že čtenář není zvědavý. Pokud napíšeme knihu o domácím násilí, spousta lidí se nás zeptá, jestli s tím máme osobní zkušenost. Tedy v případě, že nepíšeme fantastiku. Tam lidi tak nějak předpokládají, že jsme si to VŠECHNO vymysleli. Takže se tam klidně můžeme skrz své postavy otevřeně přiznat k lecčemu a každému je to putna.
Ale zpět k tématu. To, že píšeme o domácím násilí, nemusí nutně znamenat, že něco takového máme za sebou. Můžeme mít za sebou třeba bolestivý rozvod nebo těžké období v práci. Ale taky to osobní zkušenost znamenat může – stačí zasunutá vzpomínka z dětství. Spisovatel o ní třeba ani neví. Proto tolik z nás protáčí oči v sloup, když se nás někdo ptá na inspiraci.
Nejlepší věci přicházejí samy od sebe. Těžko říct odkud.
Spousta lidí od dětství sní, že se stanou spisovatelem. Já jsem o tom nikdy nesnila. Pouze ke mně přicházely příběhy a já nesmírně prahla po tom, je s někým sdílet. Už jako malá jsem si je zapisovala, ale trvalo dlouho, než jsem se odhodlala dát je někomu přečíst. Pamatuji si na ledové kostky, které mi tehdy plavaly v žaludku. Ale bylo to příjemné. Nakonec mi nestačil jeden čtenář, chtěla jsem víc. Přišlo to samo.
Proto se mě neptejte, jak to udělat, aby se vám podařilo napsat knihu a splnili si sen stát se spisovatelem. Kde najdete inspiraci. Nechte to přijít. Když to nepřijde, tak vám to není souzeno. Čtěte. To je taky fajn. Psát je nevděčná dřina, nebudete mi věřit jaká.
Nejnovější komentáře