Svět Podmoří

Existuje mnoho vesmírů, ale nejdůležitějším z nich je Grethanie, která leží přímo u Jádra všech věcí a Roviny vstřebání a na niž jsou ostatní světy napojeny. Aby se Grethanie udržela v chodu a neupadla, existuje zde cyklus pravidelné výměny božských panteonů. Ve chvíli, kdy se smrtelníci dostanou na úroveň, že mohou nebešťanům konkurovat, zrodí se na zemi vládci, kteří staré bohy svrhnou a nahradí je. Jakožto noví bohové odejdou na nebesa. Válka mezi bohy však obvykle civilizaci, ze které vzešli, natolik vyčerpá, že dojde k jejímu úpadku. Nakonec se docela vytratí z jeviště dějin. Nastane období zmatku a temna, které skončí teprve tehdy, až povstane nová civilizace. Od divokých a barbarských počátků bude směřovat opět k tomu, aby z jejího středu povstali noví bohové. A cyklus se následně opakuje.

Seovos panoval světu po mnoho eónů. Většinu času však prodléval na nebesích a o pozemské záležitosti se místo něj čím dál víc starali draci. Starali se o koloběh života a smrti, obohacovali zemi o nové roztodivné bytosti, vynálezy a pod jejich vládou Grethania neobyčejně vzkvétala. Draci taktéž stvořili Víly, vznešená, ale zpupná stvoření, a pomohli jim zbudovat jejich lesní města.

Deset tisíc let před koncem toho požehnaného věku přišel na svět dračí král Toyfin. Brzy si získal srdce všech stvoření na Grethanii – draků, Víl i zvířat – a začal být uctíván jako nový laskavější bůh.

Seovos se však nechtěl vzdát bez boje. Věděl, že potřebuje posily. Vyrval si srdce a stvořil z něj boha lásky Cuitose. Vzdal se očí, a tak se zrodila Liliosa, bohyně krásy. Z jazyka vzešla bohyně zloby Katalea a z varlat bůh války Skatalio. Nový panteon pojmenoval zmrzačený bůh Aze. Noví bohové se ve své krutosti podobali svému otci a neváhali prolít krev. Pálili vílí města, vybíjeli stáda a ničili úrodu na polích. Země začala zmírat.

Nezkrotné Víly, které vlastní muže držely v klecích a krmily je syrovým masem, se pomalovaly bojovými barvami a vzaly místo obětních misek do ruk luky a dlouhé dýky. Z nebe na nové bohy zaútočili draci, vedení ohromným stříbřitým dračím králem. Byl to zvláštní a děsivý pohled. Draci od nepaměti pomáhali mláďatům z lůna a umírající odváděli na onen svět. Ukázalo se však, že mají i dlouhé zuby, které dobře slouží k trhání božského masa.

Spojené armády Víl a draků se střetly s bohy z Aze a prohrály. Cyklus výměny božstev byl narušen a staří bohové z Aze se udrželi u vlády. Svět na Souši byl zničen. Draci byli vyhnáni ze světa a jejich král rozpůlen. Z jedné jeho poloviny Seovos stvořil boha Kerabrita, z druhé bohyni Vilasii.

Aze pověřilo Kerabrita, aby pro staronový panteon stvořil nový svět, místo, kam by mohli přestěhovat to, co zbylo. Bůh vzal nejmenší z pěti kontinentů, Avalnii, která nebyla tolik zasažená pohromou, a odnesl ji pod moře. Po cestě se mu však rozlomila na dvě poloviny. Z jedné části potom vznikla Delfie, z druhé Swér a z úlomků Podmořské ostrovy.

Aby mohl Kerabrit pod moře přestěhovat přeživší ze Souše, vložil ji do obrovské vzduchové  kapsy a oddělil svět od hlubin oceánu magickou bariérou. Ta dala barvu podmořskému nebi, které hraje odstíny červené a fialové. Chod celého světa zajišťují magií poháněné stroje, které jsou umístěny pod zemí na místě zvaném Strojovna. Mechanické je i slunce, které každého rána vydává na svou každodenní pouť z útrob Strojovny a na noc se do ní vrací.

Bylo třeba oživit zmírající přírodu, a proto Kerabrit stvořil pro tento svět řadu nových živočichů a rostlin – létající iridy, tarky skrývající se v robnicových lesích, nebo bledé kvítky léčivky aké. Svět se mu ale stále zdál prázdný. Jelikož byla populace Víl po válce značně zdecimována a draky Azeští vyhnali do Prostoru, stvořil bůh nové bytosti, které vládly slovem i mečem. Mezi nimi se v novém světě nejlépe dařilo vodním Delfům, kteří osídlili deštivou severní polovinu kontinentu, a pouštním Temnářům, kteří se zabydleli na suchém jihu.

V Podmoří funguje pevný kastovní systém. Vrchní vládnoucí kastu tvoří zasvěcení, přímí služebnici bohů z Aze. Patří sem mágové starající se o pořádek a kněží pěstující vědu a kulturu. Zbytek obyvatelstva tvoří nezasvěcení. Ti se dělí na oddané, aristokracii, která pasivně přenáší magické geny a z tohoto titulu má privilegované postavení. Zbytek obyvatelstva tvoří vyznavači – dělníci v továrnách, drobní obchodníci a rolníci, kteří obě nadřazené kasty živí.

Podmořská společnost se civilizačně nachází na úrovni našeho 18.–19. století. Většina obyvatelstva sice stále pracuje v zemědělství, k panoramatu větších podmořských měst a klášterů ovšem patří tovární komíny. Stroje jsou z velké části poháněny magií. Magie se využívá i v dalších oblastech podmořského života, ať už jde o medicínu, dopravní prostředky nebo třeba jen osvětlení ulic.

Jsou zde ale zároveň silné konzervativní tendence, většina vědeckých objevů je primárně využívána zasvěcenými a mezi nižší kasty se novinky dostávají pomalu. Pokrok tedy postupuje velice pomalu. Výrazné lpění na tradicích (rituály a rituální předměty, např. meče mágů).

Nejrozšířenějším jazykem je delfština, kterou běžně mluví zasvěcení i nezasvěcení, Delfové i Temnáři. V literatuře, která je produkována a čtena především zasvěcenými, převládá takzvaná starodelfština, která přímo vychází z jazyka Aze. Dalšími hojně používanými jazyky je kupříkladu staroswérština užívaná zejména na swérském venkově a velice specifický vílí jazyk.

Přesto, že je většina Podmoří pod azeskou nadvládou, působí i zde odstředivé tendence. Nejvýraznější je víra v takzvané nové bohy, Lúté (odvozeno od starodelfského výrazu pro magickou bariéru chránící Podmoří). Toto božstvo má vzejít z vládnoucí vrstvy zasvěcených a ukončit vládu Aze. Drsné podmínky a nedostatek životního prostoru mají za následek napětí a časté konflikty mezi národy.