Pokud mě sledujete již delší dobu, jistě to není poprvé, co jste o Podmoří slyšeli. Svůj svět jsem si vymyslela jako jedenáctiletá holčička. První příběhy z něj jsem publikovala už někdy okolo roku 2008. Začínala jsem jako většina mladých spisovatelů knížkami vydanými na vlastní náklady (Dnes se neproměňuj, Branou snů) a soutěžními povídkami. Na pulty se dostala v roce 2011 až Hladová přání, což byla taková krátká novelka, kterou jsem původně publikovala na blogu. O pár let později vyšly Vílí kruhy (Mytago, 2015) a Děti vánice (2016).

Podmoří je staré více než dvacet let. Příběhy z něj vycházejí skoro patnáct. Znám dokonce pár lidí, kteří na mém světě vyrostli a dodnes se i k nejstarším příběhům věrně vracejí, třeba na letní dovolené. Mám spoustu úžasných, věrných a podporujících čtenářů. Nedokážu vyjádřit, jak jsem za to neskonale vděčná. Jste skvělí!

Bude to skoro deset let, kdy jsem se rozhodla napsat román, který by popracovával události, jež se odehrály před příchodem našich starých známých postav na svět. Během té doby se událo mnohé. Vdala jsem se a zase rozvedla. Přestěhovala jsem se přes polovinu republiky. Získala dva vysokoškolské tituly. Přežila světovou pandemii. (Na co jsem zapomněla?)

Nemůžu uvěřit, že je to konečně tady. Pláč němého boha je rozsáhlý osmisetstránkový román, který vychází ve dvou svazcích v nakladatelství Laser-books. První svazek spatří světlo světa v létě, na druhý se čtenáři mohou těšit na podzim. V příběhu se ocitáme v době, kdy velemág Xandrius po letech krvavé války vybudoval světovou říši. V zásadě se stal takovým polobohem. Teď ho však začíná dohánět stáří, dokonce se říká, že umírá. Zemí začínají zmítat nepokoje, některé čerstvě porobené národy se snaží získat zpět svou samostatnost. V příběhu sledujeme osudy několika postav, které jsou vržené do víru událostí. Velemágovy dcery Denyely pečující o stárnoucího otce, vůdce povstalců Worliha nebo nekromanta Torea potupně vyštvaného ode dvora.

Podmoří, jak už název napovídá, je svět uložený v obrovské vzduchové bublině na dně oceánu, který funguje hlavně díky magii a magií poháněné technice. Čarodějové mu rovněž vládnou. Od určité chvíle mě začala nudit klasická fantasy v kulisách raného středověku. Hodně jsem dumala nad tím, jestli by to nešlo dělat jinak. Mám vystudovanou historickou antropologii a evoluční biologii, takže mě tak trochu vždycky mě přitahovalo spojení magie, vědy a historických kulis 19. století. Lákalo mě využívat ve své tvorbě motivy jako je nadšení z pokroku, eugenika, strach z degenerace. Také mi přišlo, že v té době byla věda stále vnímána jako cosi zázračného a magického. Přišlo mi zajímavé tento princip propojit s tím, že hnací sílou mého fantasy světa by byla skutečně magie.

Osobně považuji na Podmoří zvláštní to, že se sice jedná o svět plný čarodějů, ale polovina z nich pracuje v podzemních laboratořích a vytváří šílené vynálezy. Zábavné na tom je, že takto mám možnost jednoduše překročit hranice fantasy žánru a nemusím se omezovat jen na tradiční zápletky. Často se setkávám s tím, že čtenáři tyto motivy z mých děl vnímají jako něco, co patří spíš do vědeckofantastické literatury.

Myslím, že pro lidi, kteří mají Podmoří rádi, bude Pláč němého boha bavit, protože se konečně budou mít možnost podívat na spoustu míst, o kterých se dosud jen mluvilo. Také doufám, že zaujmu čtenáře, kteří zatím váhali, jestli se do románů z mého světa pustit, protože netušili, kde by měli začít, aby jim nic neuteklo. Pláč němého boha je skvělou vstupní branou do mého světa. Psala jsem román tak, aby šlo o uzavřený příběh, zároveň jsem si však připravila půdu pro pokračování. Snad můžu prozradit, že momentálně už pracuji na pokračování s názvem Jitřenka. O kom nebo o čem bude, vás zatím nechám hádat. (Ale modří už vědí.)