„České autory nečtu.“
„Knížka vypadá fakt dobře, ale české jméno na obálce mě vždycky odradí.“
„S knihami od českých autorů nemám dobré zkušenosti.“
Je smutné tohle slyšet od čtenáře. Ale ještě smutnější je to slyšet od někoho, kdo tvrdí, že se chce sám stát českým spisovatelem.
Nevím, jak tomu bylo v jiných žánrech, ale ve fantastice bychom ještě před patnácti lety měli problém prorazit jinak než pod anglickým pseudonymem. Stačí se podívat na žánrovou literaturu z devadesátých let. Autoři jako je Jiří Kulhánek naštěstí dokázali, že publikum dokáže uchvátit i domácí autor. Nakladatelé tedy už můžou vydávat české autory jako české autory, máme tu spoustu slušně prodávaných domácích tvůrců… nicméně, stále má spousta čtenářů (zejména těch mladých) k tuzemské tvorbě předsudky. A stále autoři dávají cizokrajně znějící pseudonymy (M. T. Majar, Lusy Adams…). Je prostě fakt, že cizí jméno lépe prodává. Nejlepší autor je prostě perverzní mrtvý cizinec, abych parafrázovala Juliana Tuwima.
Pokud sami píšeme, neměli bychom však domácí tvorbu opomíjet, i přesto, že třeba čtenářsky preferujeme knihy od zahraničních tvůrců. Argument, že tak máme možnost seznámit se s autorovou tvorbou přímo, aniž by nám ji zprostředkoval překladatel, v dnešní době asi neobstojí. Spousta lidí čte knihy v originálu. Pokud ale netvoříme v angličtině (němčině, francouzštině,…) je fajn číst české knihy, přece jenom každý jazyk má vlastní zákonitosti, v čase se mění a je dobré, když to tvůrce sleduje a ví o nejnovějších trendech. Důsledné sledování a čtení domácí literatury by naopak mělo být přirozené.
Píšeme-li v Čechách kupříkladu fantasy, měli bychom mít přehled o tom, co píšou jiní tuzemští tvůrci. Jaké jsou nejčastější motivy? Píše se víc akční fantasy, nebo alternativní historie? Jsou v kurzu příběhy zasazené do domácího prostředí? Co na trhu chybí? Jak můžeme tohle zjistit jinak, než že ty knížky budeme číst? Pak je tu i trochu obyčejného pragmatismu. Když se budou domácí autoři dobře prodávat, budou se také více vydávat. I ti mladí a nadějní. Tak si dneska odpoledne pro změnu nekupujme Sapkowského nebo patnáctého Nesba, ale zkusme se zastavit u regálu s českou fantastikou.
Zrovna dneska jsem uvažovala, zda se dají lidi nějak namotivovat, aby když kupují knihy, tak si jednu ze seznamu nechali na příští měsíc a místo ní sáhli po něčem „nejistém“, ale o to víc dobrodružnějším (když nebude vůbec vědět, do čeho se to uvrtal)… a hlavně ryzo ryze českém.
Propagace knih začínajících autorů je námět nejen na jeden, ale hned na několik dalších článků. Chce to krůček po krůčku, hodně mohou pomoci knižní veletrhy, ale chce to podporu nakladatele, aby tam vůbec měl stánek. Nebo mít známé, kteří ti knížku/reklamu na knížku dají na stánek k nim.
Já se přiznám, že k českým autorům jsem se dostala poměrně nedávno, před pár lety. Dokonce myslím, že jsem začala Hladovými přáními. 🙂 Zatím se ale nějak nenápadně vyhýbám všemu, co není fantastika (a pár autorů klasické literatury), nějaké jiné žánry jsem zatím nezkoušela. Nicméně myslím, že to rozhodně stojí za to vzhledem k tomu, že pokaždé, když čtu českého autora, mám dojem, že tuzemská fantastika se od té zahraniční docela liší.
Doporučuji Urbana – Stín katedrály – je to fantastice blízko a je to taková příjemná detektivka. 🙂
Asi jsem pragmatická, protože kupovat české autory, aby se i nadále vydávali a prodávali, je jeden z důvodů, proč tak činím. 🙂 Nicméně ne jediný. Jak jsi sama napsala, pokud se chce člověk stát spisovatelem, měl by mít povědomí o tom, co píší ostatní – a jak to píší. Krom toho si myslím, že je hloupost vybírat si knihy podle národnosti spisovatele. Když mě nějaká kniha zaujme svým příběhem nebo mi ji někdo doporučí, nebudu řešit, jestli ji napsal Čech, Američan nebo třeba Klingon. 😀
Klingonská literatura by mě naopak zajímala, bohužel je špatně k sehnání. 🙂